Jdi na obsah Jdi na menu

O mně

 

O psychologii a psychoterapii jsem se začala zajímat, když mi bylo 15 let. Četla jsem všechny dostupné knihy a hledala odpověď na otázky: Jak se může člověk změnit? Jak může najít štěstí? Jak spolu lidé mohou komunikovat a rozumět si?

dsc_2602.jpgNásledně jsem poznávala odpovědi prakticky v rámci seberozvojových kurzů, ale také teoreticky na Pražské psychoterapeutické fakultě.

Zlomovým se pro mě stal rok 2004, kdy jsem byla na týdenním semináři nazvaném "Týden hledání kořenů". Postupně jsme se prokousávali vzpomínkami od současnosti až do daleké minulosti. Šli jsme od jedné bolestivé vzpomínky k další a nechávali emoce vyplavat, propuknout a následně se i proměnit a změnit postoj k dané události. Tady jsem se dostala i ke vzpomínce, kterou jsem vůbec nečekala a byla hodně bolestivá. Týkala se jednoho blízkého člověka, a přišel mi tam obraz, že mi hodně ublížil. Stejným postupem jsem jí prošla. ALE … byla pro mě natolik šokující, že jsem se od ní nemohla odpoutat.

Domů jsem odjížděla jako vyměněná. Cítila jsem se uvolněná, očištěná … ale zmatená, protože jsem nevěděla, jak s tím člověkem, který mi tak ublížil, teď jednat, jak se na něj vůbec budu moci podívat.

Než jsem na seminář odjela, cítila jsem se jako funkční robot. V práci jsem fungovala, pracovala, nic si nebrala osobně a vše bylo fajn. Po návratu jsem najedou byla citlivá, a to nejen emočně, ale i tělesně. Např. při plavání jsem najednou intenzivně cítila, jak mě voda omývá a hladí po celém těle. Jídlo jsem najednou vnímala v plné šíři jeho chutí a vůní. Hltala jsem v té době všechny prožitky plnými doušky. Měla jsem pocit, že jsem konečně začala žít.

A zároveň jsem si kladla otázku, zda je možné tohoto uvolnění, úlevy a plnosti žití dosáhnout i tak, abych nemusela pojmenovávat bolestivé vzpomínky, abych nemusela prstem ukazovat: „Ty jsi mi ublížil.“ Byla jsem si jistá, že v současnosti šlo už jen o tělesnou vzpomínku, a ten obraz, který k tomu přišel, nemusel být přesný. Šlo především o energii, která ve mně byla uvězněná a zapouzdřená. Tato nevyjádřená energie obsahovala nenávist, zlobu, obviňování, touhu po blízkosti a zradu.

A tak mě přilákal pětiletý psychoterapeutický výcvik zaměřený na práci s tělem vedený Eli Weidenfeldem. Jednalo se o kombinaci metod Biodynamické psychoterapie, doplněné Reichovou vegetoterapií, Focusingem a Biodynamickými masážemi.

Zjišťovala jsem, že řada zapomenutých vzpomínek je stále uložena v našem těle. A že člověk může mít prospěch i když je jednoduše odreaguje na tělesné úrovni a nemusí k tomu přiřazovat obrazy konkrétních vzpomínek. Zároveň tato práce umožnuje dostat se k pocitům, které ani nejsou spojené se vzpomínkou nebo vzpomínka je dokonce úplně zapomenutá.

Vedle toho jsem viděla, že i samotné mluvení může mít prospěch, ale má velké limity. A také hodně záleží na způsobu, jakým člověk mluví. Zda jen racionálně z hlavy a nebo stále v kontaktu s prožíváním a s vlastním dechem.

Ve svém seberozvoji jsem se proto usadila v technikách, které pracují s tělem, s dechem, pohyby a doteky. Ráda jezdím na semináře Bioenergetického cvičení, Holotropního dýchání, Vipassany a jiné.

Zároveň jsem si při svém studiu uvědomila, že jsem prošla třemi fázemi: teoretického hledání, skupinového sebepoznání a individuální práce. Proto i já nabízím klientům možnost skupinového cvičení, individuální bodyterapie, a nebo jen užití si biodynamické masáže.

Svou přípravu pro vlastní práci jsem završila studiem Psychologie na Olomoucké Palackého univerzitě.