Na posledním cvičení jsem dostala řadu otázek ohledně upřesnění cviků. Na většinu jsem odpovídala jen jednoduše: „Je to jedno.“

Byly to otázky jako:

• Jak mám mít v této pozici ruce?
• Mám si podložit hlavu?
• Jak rychlým tempem se mám hýbat?
• Dělá se to rychle nebo pomalu?
• Mám dýchat pusou nebo nosem?
• Jak daleko mám posouvat nohy?
• Když přijdou vibrace - mám se přestat hýbat nebo mám ve cviku pokračovat?

Opravdu řada těchto otázek na upřesnění je u bioenergetického cvičení nepodstatná. Nechává prostor pro experimentování a vnímání možností a potřeb svého těla. Můžeme jen respektovat svůj aktuální stav.

Je zde ale několik principů, které jsou jednoznačně dané a je potřeba je mít po celou dobu na paměti.

Prvním pravidlem je, že cvičení neděláme na výkon. S nikým nesoutěžíme. Snažíme se celou dobu respektovat své fyzické možnosti. Dělám jen tolik, kolik můžu, ne víc, ne rychleji.

Cílem cvičení je lepší vědomí těla. Proto u řady pozic pobízím k experimentování, zkoušení různých variant. Jak moje tělo reaguje, když dám ruce nad hlavu? Nebo je pro mě v tomto cviku lepší spíše rozpažit? Při experimentování si všímám, která varianta cviku je pro mě nejpříjemnější a která je naopak nejvíc namáhavá.

Díky tomu můžu poznávat i sama sebe. Jak ke cvičení a ke svému tělu přistupuji. Mám tendenci se spíše přepínat a dát si pořádně do těla nebo naopak hledám pohodlí a ulevuji si, když je to možné. Nebo to mám ještě jinak?

Všechna tato zjištění jen pozoruji, snažím se je nesoudit a nehodnotit. Spíše je dobré si to uvědomovat a sledovat, co je mému tělu v aktuální chvíli nejvíc prospěšné.

Dalším podstatným principem je volné dýchání. Naše tělo má tendenci v zátěži zadržovat dech, ve stresu nedýcháme nebo dýcháme jen povrchně. Cvičení nás také vystavuje nepohodlí a stresu, je pro nás zátěží, a proto je důležité po celou dobu nezapomínat volně dýchat.

Tato instrukce neupřesňuje, zda dýchat nosem nebo ústy, zda spíše do hrudníku nebo do břicha. Důležité je sledovat pocit, jaký ze svého dýchání mám. Můžu si ověřovat, zda považuji takovéto dýchání za volné a svobodné. Ať už navenek vypadá jakkoliv. Díky tomu, že se neomezuji pokynem, jak to dělat správně, umožním si najíst svoji přirozenost. Rozpustí se blokády, které mi bránily se z dechu těšit a cítit ho uvolněný.

Celý život nás naše okolí učí, jak se co dělá správně, jak správně stát, sedět, dýchat. Ale naše tělo toto všechno ví, vždy to vědělo. Tato znalost je nám vrozená.

Na seminářích se snažím vytvářet prostor a podmínky pro to, abychom se s touto vrozenou znalostí dostali do kontaktu, aby naše tělo mohlo fungovat naplno, aby jím proudil život, energie, radost. Abychom byli uvolnění, a zároveň vědomí si své síly a fyzických možností.

Je to přeci tak jednoduché!!