Je sobota ráno a já s malou nechutí otevírám oči a vypínám budík. Naplánovala jsem si před týdnem, že půjdu cvičit s Janou Juřicovou do studia Anjali.

Vůbec se mi nechce! Vrátila jsem se po skvělém týdenním semináři, kde jsem každý den vstávala v 5:30 a chodila spát okolo 23. Vše ve mně křičí, chci spát!

Nakonec se rozhoduji a ofenzivně postupuji proti lenosti. Je nádherný slunný den, vystupuji na Jiřího z Poděbrad a koukám, že jsou tam farmářské trhy a že je tam pěkný mumraj. Nevím přesně co, ale něco na té scenérii mi způsobí úsměv na tváři a automaticky s tím se dostavuje pocit radosti. Dochází mi, že v mé posteli je sice krásně, ale tohle bych tam rozhodně nepocítila. Jupí! Zase jedno dobré rozhodnutí.

….Začínáme cvičit…mimochodem to studio je velice mile a krásně vybavené.

Jelikož jsem po meditacích celkem vytuněná v technice pozorovaní, zjišťuji celkem rychle stažení u pravé kyčle. Trochu mne to rozmrzí. Nevadí, jdeme dál. Přichází od Jany výzva podle mne nerealizovatelná a o to více mne to začíná zajímat. Zadání je:

Vleže zvedejte rozpažené paže směrem k sobě a nad hrudníkem je spojte. Na celý tento pohyb máte 15 minut.

Cože?!

Jdu do toho, uklidňuji se tím, že když dokážu stát 40 minut při statickém cvičení, dokážu i toto. Cha chá. Po 5 minutách se mi pravá paže a hrudník klepají tak, že si mimoděk úspěšně promasírovávám o podlahu oblast horní části zad. Slyším i klepání lopatek. Prsní svaly už jsou téměř v jednom ohni. Až přijde ten moment, kdy Jana hlásí 15 minut. Hurá!

Vracím paže zpět na zem (výrazně rychleji) a pak dle zadání relaxuji. Cítím naprosté uvolnění v hrudníku….. mohu dýchat zcela volně.

Podívám se na Janu a vidím, že na její karimatce leží stočená deka. Vytvořím stejný útvar i na mé podložce. Dle instrukcí se na něj pokládám. Mám jím podložený krk a pak jej posouvám pod ramena a opět se na něj pokládám a různě u toho hýbu pažema i nohama a v každé poloze chvíli zůstanu.

Začínám prožívat nadšení z naprosté jednoduchosti, která s velkou efektivitou přináší úlevu od pocitu tíže. Dalším posunem dostávám stočený hadr o něco níže k dolnímu kraji lopatek a pokládám se na stočený hadr. Opět pohybuji pažemi a v tom to přichází.

Cítím intenzivní vrnění v zádech, motýlky v břiše a lehoučké lupnutí a celou mne zaplavuje pocit nekonečného blaha. Spontánně vyjádřím nahlas:

“zamilovala jsem se do kusu hadru“

Cítím, jak jsem s ním spojená, jak se dotýká povrchu mých zad a pořád tam je. Neuhýbá, neodchází a já se po něm s takovou chutí válím. Takto si s ním promasírovávám celá záda včetně beder, kyčlí a hýždí. Nechci, aby to skončilo. Stejně jako jsem nadšená z jeho kontaktu s mými svaly, jsem nadšená i z možnosti své nadšení vyjádřit. Oddechuji s úlevou a prožívám naprostou svobodu. Mohu vše. A stále pokračuji v nadšení z té jednoduchosti s tak obrovským efektem.

Sláva Bioenergetickému cvičení!

…..vracím se domu a Farmářské trhy mi připadají ještě tisíckrát krásnější, než před tím. S naprosto slastným výrazem vstupuji do metra a pozoruji, jak se na mne lidé dívají. Na chvíli se objeví stejný pocit, jako bych byla někým při něčem přistižena, ale pak se vnořím do krásných tónů hudby a užívám si dne.

Drobný komentář závěrem

Na práci s tělem a při bioenergetickém cvičení, které nabízím, mám největší radost z možnosti, zprostředkovat druhým zkušenost vlastního těla.

Poskytnout sebepoznání, které v každodenním životě nedosahujeme, ale které si po semináři do něho snadno přeneseme.

Na práci s tělem mě baví, že neříká lidem, co dělat, co změnit, jak žít. Nedává žádné rady, ale přinese sebepoznání, které otevře dveře k vnitřní moudrosti a cestě ke štěstí a spokojenosti.

Sobotní seminář byl zaměřen na uvolnění dechu. Nepracovali jsme přímo s dechem, ale zaměřili jsme se na svaly, které naše dýchání umožnují. Při jejich zatuhnutí je volné dýchání znemožněno. A pokud nemůžeme volně dýchat, nemůžeme ani volně a plně prožívat.

Dech je mostem mezi tělem a duší, což znamená, že dýchání je mnohem více než pouhé přijímání kyslíku

Uvolňovali jsme tedy svaly hrudníku a záda.

Bioenergetika k uvolnění využívá tzv. stresové pozice, které jsou natolik náročné, že brzy způsobí vibrace v dané části těla a ty se postupně mohou šířit i do svého okolí. Oproti každodennímu stresu, kdy se stáhneme, přestaneme dýchat a jen si přejeme, ať už to je za námi, si při cvičení uvědomujeme svůj dech a stále volně a přirozeně dýcháme.

Připomínáme si, abychom dech neblokovali, a dovolíme tělu vibrovat a rozpouštět nahromaděné napětí. Velmi vítané jsou i jakékoliv zvukové projevy, od primitivních zvuků při protažení, až po výkřiky při prožívání silnějších emocí.

Při uvolňování těla se neuvolňují jen svaly, ale také pocity, které zde zadržujeme. Účastnici semináře tedy mohli pocítit, co zadržují v oblasti zad a hrudníku. A jak všichni víme, v hrudníku nejsou jen dýchací svaly, ale je tam i srdce a je snadné se potom zamilovat

Originál článku je uveřejněn na: http://ladabohacova.cz