Vědomí těla
Vědomí těla je specifický pojem v terapiích zaměřených na práci s tělem. V běžném jazyce má trochu posunutý význam. Všichni přeci víme, že máme tělo. Určitým způsobem ho vnímáme a cítíme. Jsme s ním v kontaktu. Minimálně tak, že cítíme, když máme hlad, žízeň, potřebujeme se vyprázdnit. To, že jsme unavení se už pro změnu snažíme necítit a některé další vjemy se snažíme potlačit úplně.
Když pracujeme s psychoterapeutickým přístupem orientovaným na tělo, zajímá nás prohloubení prožívání a uvědomění kontaktu s vlastním tělem.
Obvykle si uvědomujeme pouze výrazné pohyby těla. Soustředíme-li pozornost, dokážeme vnímat i jemnější pohyby. Obecně lze říci, že chceme-li cítit některou část těla, pohneme jí. Není nutné, aby byl pohyb ovládán vůlí, ale máme-li danou část těla vnímat, je nezbytný alespoň nějaký pohyb. Většina lidí například necítí záda, dokonce ani když leží na zádech na gauči. Je to běžná zkušenost z terapie. Jakmile foukneme na zadní část krku, pozorujeme drobné podráždění v podobě vztyčených chloupků, které postupuje vzhůru k vlasovému porostu a dolů podél páteře. Člověk si v tom okamžiku svá záda uvědomí nebo pocítí. Říkáme, že „je v kontaktu“ s danou částí těla. S částí těla, kterou nevnímáme, lze navázat kontakt zvýšením její pohyblivosti. Intenzita pohybu souvisí s kvalitou vjemu – zpočátku veškeré vnímání závisí na pohybu.
Není mnoho psychoterapeutů, kteří by zpochybňovali fakt, že je do léčebného procesu zapojeno tělo. Terapeutická cesta je velmi fyzický proces. Mnohokrát se to nejzákladnější prožívá nejdřív v těle. Je to fyzický proces zakořeněný v emočním prožitku, zatímco myšlení a intelektuální zpracování jsou jen sekundární.
Jakmile klient mluví o specifické bolesti nebo organickém problému, vyzvu klienta, aby se soustředil na bolest nebo postižené místo a zaměřím klientovo vědomí přímo doprostřed bolesti nebo místa. Umožní představě a pocitům spontánně vyplout na povrch. Je užitečné používat usměrňující fráze jako například: „Jaká je ta bolest? Je ostrá nebo tupá? Vychází z nitra těla nebo z jeho povrchu? Čím by mohla být způsobena? Co by tvé tělo chtělo udělat?“
Je to v souladu s Ferenziho pojetím „aktivity“, při níž se od pacienta žádá, aby během terapeutického sezení klidně a přirozeně dýchal. Tento základní postup má přimět pacienta, aby si uvědomil svou omezenou pohyblivost nebo svalovou ztuhlost. Uvolnění ztuhlosti nastává, jakmile pacient začne vědomě ovládat svalové napětí a emoční impulz blokovaný spastickým stavem. Nástrojem všech analytických postupů je pohyb a exprese. V případě potřeby doplněné přímým zákrokem proti svalové ztuhlosti. Je důležité si uvědomit sílu, jež je nedílnou součástí těchto postupů. Tímto způsobem je možné přenést citové hnutí do vědomí s takovou intenzitou, jaká na verbální úrovni není možná.
Podporujeme rozvinutí představy pomocí analogie obsažené v krátké frázi „jako by“, která má velký potenciál: „Je to, jako by mne bili po zádech. Je to jako by mi rozmačkali hlavu. Je to jako by mi rozřízli břicho“ atd.
Pochopení bývá důsledkem prožitého poznání. Bytí s tělem druhého člověka je úplně jiná zkušenost než spojení s jeho myslí. Pro klienta může být uzdravující, hojivé a obrozující, když je doprovázen skrze zkušenost, aniž by byla na začátku potřeba vědomého progresu. Je to zkušenost nově nabytého spojení se sebou, které se u této práce běžně vyskytuje.
Vědomí ega funguje převážně jako pozorující oko mysli, které se snaží zvětšit vzdálenost mezi subjektem a objektem. Tělesné vědomí nás naopak vede k bezprostřednímu a přímému kontaktu s druhým člověkem nebo objektem.
Tělesné uvědomování zajišťuje most mezi kognicí (poznávací schopností) a emocí a je platformou, na které mohou být impulsy a asociace integrovány a přeměněny. Je prostorem, ve kterém je možné obsáhnout a vstřebat různé stupně stimulace a aktivace nervového systému.
Uvědomování těla představuje jasné a subjektivní uvědomování si tělesných pocitů povstávajících z podnětů, které jsou vyvolány vně i uvnitř těla. V terapii traumatu velmi pomáhá klientovi schopnost identifikovat a pojmenovat somatické pocity. Nelze říct, že jednotlivci, kteří své tělo necítí, nejsou schopni dostat se do kontaktu s traumatickou minulostí. Ale schopnost uvědomování těla a její rozvíjení tuto práci usnadňuje.
Uvědomování těla podporuje terapii traumatu mnoha způsoby:
- poskytuje tolik potřebné měřítko pro odhad, jak se celkově klient vyrovnává s terapií a zejména s každou intervencí.
- uvědomování těla ukazuje, jak se přiblížit k problematickým tělesným pocitům, které mohou mít kořeny ve zpracovávané traumatické události.
- pozorování tělesných pocitů poskytuje potřebné spojení s přítomností:
Pozornost na tělo je aktivita v přítomném okamžiku. Tělesné pocity si lze pamatovat z minulosti nebo si je představovat, ale můžeme je cítit pouze v přítomnosti. Uvědomování těla může být také použito jako nástroj pro kontejnování (sebeovládání, sebekontrola).
Během techniky čtení těla je v terapii přenášeno metaposelství, kdy pacient má tendenci vnímat terapeuta jako zdroj informací o sobě. Při uvědomování vlastních pocitů se odpovědnost přesouvá na samotného pacienta, který se tak stává expertem na informace o sobě.
Když pacienta vyzýváme k rozvoji tělesného uvědomění, hledáme přitom tělesné fenomény, které odhalují energetickou dynamiku pacienta. Jinak řečeno, hledáme vjemy, které odhalují tělesný pancíř. Při uvědomování těla žádáme pacienta, aby si uvědomoval specifické vjemy v těle, které svědčí o snížené živosti určitých míst nebo o blocích v toku této živosti, a aby je popsal.
Použití metod uvědomění těla je cestou, jak pacienta mobilizovat a přivést ho k převzetí aktivní odpovědnosti za vlastní terapii. Mnoho pacientů přichází do terapie s pasivním přístupem a očekává, že jim o nich terapeut něco řekne a dá jim radu.
Pokročilejší pacienty nebo respektive lidé, toužící po hlubším seberozvoji mohou dovednost uvědomování si vlastního těla rozvíjet sami doma. Pomohou jim k tomu metody např. focusingu nebo meditace všímavosti (vipassana).
Zdroj informací:
Lowen A. – Jazyk těla (Tělesná dynamika charakterových struktur)
Smith E.W.L. – Tělo v psychoterapii
Stauntonová T. – Body-psychoterapie
