Jdi na obsah Jdi na menu

Dech a dýchání

3. 12. 2020

 

away-3024773_1280.jpgV rámci bioenergetiky je velmi důležité dýchání. Dech je mostem mezi tělem a duší, což znamená, že dýchání je mnohem více než pouhé přijímání kyslíku. V bioenergetice se dech nekontroluje a v žádném případě nevynucuje.

Dbejte vždy na to, abyste dýchali sice vědomě, ale ne chtěně. Je samozřejmé, že u některých cviků se dech bude prohlubovat, nesmíte však přitom nic vynucovat. Nejlepší je dýchat co nejvolněji a přirozeně a dechu si všímat pouze čas od času.

Uvidíte, že některé cviky otevírají nové dechové prostory. Dech budete vnímat v břiše, hrudi, ve slabinách, ale také v hrdle a někdy dokonce až v nohách, jestliže se budete plně soustředit.

Během cvičení byste se měli pokusit nechat dech přicházet a odcházet – něco jako pohyb vln. Někdy je důležité prohloubit výdech tak, že např. vzdychnete nebo zasténáte. Zdůrazněný výdech uvolňuje a usnadňuje vypouštění.

Tělo a dech spolu velmi úzce souvisejí. Rozpouštění svalových bloků má za následek volnější dýchání. To samé platí i obráceně. Experimentujte se svým dechem, všímejte si toho, že spolu s ním přijímáte i životní energii, a toho, jak prostřednictvím cvičení vzrůstá vaše vitalita.wave-4063684_1280.jpg

V bioenergetice nejde o to, aby se dýchání změnilo nebo se dokonce vynucovalo. Prožívání vlastního dýchání má na mnoho lidí zklidňující a osvobozující vliv. Objevení dýchání někdy vyžaduje trochu času.

Cviky k prohloubení dechu slouží také k protahování páteře, hrudníku, šíje a hrdla, k prokrvování pánevního dna. Současně působí proti stresu a uzemňujícím způsobem, prohlubují dýchání a posilují kontakt se sebou samým.

Správné dýchání je základem vibrujícího zdraví. Dýcháním získáváme kyslík, jenž udržuje metabolické spalování a zajišťuje nám energii, kterou potřebujeme. Čím více máme kyslíku, tím vydatnější je vnitřní oheň a tím více se energie vytvoří.

Většina lidí si důležitost dýchání uvědomuje. Součástí cvičení je vždy instrukce, abyste si uvědomovali své dýchání, je to pouze pomůcka k tomu, abyste dýchali přirozeně, snadno a zhluboka. Cílem je pomoci vám cítit a uvolňovat napětí, které by bránilo v přirozeném dýchání. Dýchání není něco, čeho bychom si za normálních okolností měli být vědomi. Zvíře nebo malé dítě dýchá správně a nepotřebuje žádné instrukce, jak to dělat. Dospělí lidé však mají sklon k narušenému způsobu dýchání z důvodu chronického svalového napětí, které jejich dech omezuje. Tyto tenze jsou důsledkem emocionálních konfliktů, které prožili během svého dosavadního života.

Vzorec uvolněného dýchání (když člověk není ve stavu fyzické námahy nebo silného emocionálního vypětí) je při nádechu směrem dolů, a vně. Bránice se stáhne a klesne, čímž umožní plicím, aby se roztáhly dolů a naplnily se vzduchem. Toto je směr nejmenšího odporu pro roztažení plic. Břišní stěna se pohybem roztáhne vně, aby vytvořila prostor pro klesající plíce. Kontrakce bránice také vyvolá zvednutí dolních žeber, jejichž pohybu napomáhá stažení mezižeberních svalů (spojujících jednotlivá žebra). Přitom se také roztáhne hrudník, ale uvolněné dýchání je spíše břišní než hrudní. Při takovém dýchání člověk nadechne maximální množství vzduchu s minimální námahou.

happiness-1866081_1920.jpgZdravé dýchání se týká činnosti celého těla; do tohoto procesu se do určité míry zapojují všechny svaly. Platí to zejména pro hluboké pánevní svalstvo, které během nádechu natáčí pánev mírně dozadu a dolů, aby se břicho roztáhlo, a poté ji naklání dopředu a nahoru, aby břišní dutina během výdechu klesla. Tento pohyb pánve vpřed podporují kontrakce břišních svalů. Výdech je však většinou pasivní proces, nejlépe vyjádřený povzdechem.

Dýchací pohyby si můžeme představit jako vlny. Vlna dechu začíná hluboko v pánvi a stoupá nahoru k ústům. Jak stoupá směrem nahoru, velké tělesné dutiny se rozšiřují, aby nasály vzduch. Jedná se o dutinu břišní, hrudní, hrdlo a dutinu ústní. Hrdlo je obzvláště důležité; pokud se při vdechu neroztáhne, člověk se nemůže zhluboka nadechnout. U většiny lidí je však významně sevřeno a staženo, aby tlumili své emoce, zvláště pocity pláče a křiku. Při bioenergetické práci je vcelku obvyklé, že poté, co se člověk vypláče, se jeho dech prohloubí a uvolní. Po hlubokém pláči se uvolní napětí v hrdle a také se otevírá břicho.

Výdech začíná v oblasti úst a proudí dolů. Když dosáhne pánve, její postavení se, jak již bylo řečeno, změní směrem dopředu. S výdechem se uvolní celé tělo. Vypustíte vzduch z plic a s ním všechno, co zadržujete. Lidé, kteří se bojí uvolnit a vzdát se kontroly, mají problémy plně vydechnout. Dokonce i po vynuceném výdechu zůstává jejich hrudník poněkud nadmutý.

Nadmutý hrudník je obrana proti pocitu paniky, což souvisí se strachem z nedostatku vzduchu. Když člověk v takovém stavu vzduch z plic zcela vydechne, dostane se do stavu chvilkové paniky, na niž reaguje tím, že znovu nadechne vzduch a nadme hrudník. Nadmutý hrudník zadržuje velmi mnoho vzduchu jako rezervu, která pro něj znamená určitou míru bezpečí. Takový člověk se bojí vzdát se této iluze bezpečí.

Na druhou stranu lidé, kteří se bojí mít aktivní kontakt se světem, mají potíže s nádechem. Mohou být vyděšeni, když široce otevřou hrdlo, aby se zhluboka nadechli. Při provádění těchto dýchacích cviků se proto osvědčilo pravidlo dýchat nenásilně. Sledujte, čeho můžete dosáhnout, aniž se budete nutit.

K jinému vzorci dýchání dochází, když se potřeba kyslíku stane naléhavou, např. při velké námaze. V tomto případě se svaly hrudníku mobilizují a celá hruď je aktivně zapojena do dýchacího procesu. Tento vzorec nasedá na základní vzorec dýchání, takže člověk nyní dýchá břichem i hrudníkem a dýchání se následně stává hlubším a plnějším. Pohyb celého těla u obou vzorců působí jako celek, ačkoli můžeme vidět respirační vlny, jež proudí nahoru a dolů.

Tyto vzorce jsou narušeny, když se jedna část těla pohybuje v opozici k druhé. Když se u některých lidí hruď při výdechu roztáhne, břicho se stáhne dovnitř. To vytváří vážnou poruchu, protože navzdory značnému úsilí roztáhnout s nádechem staženou hruď se do plic dostane jen málo vzduchu, protože dolní pohyb plic je zablokován. Místo dýchání dovnitř a ven se dech omezuje na pohyb nahoru a dolů, který doprovází pouze malé rozšíření tělních dutin. Rozšířenější je omezení dýchacích pohybů na oblast bránice jen s nepatrným zapojením činnosti břicha nebo hrudníku. Jde o typické mělké dýchání. Někdy při dýchání dochází k břišnímu pohybu a hrudník zůstává nepohyblivý.baby-215303_1920.jpg

Stažené břicho se přisuzuje omezení sexuality. Břicho však bývá stažené i při potlačování pocitů smutku. Vtahujeme břicho, abychom měli pod kontrolou slzy a vzlykání. Kdybychom se jim poddali, mohlo by dojít k opravdovému břišnímu pláči. Tím si však také otevřeme možnosti opravdového břišního smíchu. Ať už se smějeme, nebo pláčeme, břicho je místem našeho emocionálního života. Zde se život počíná a udržuje. Tady se rovněž rodí naše nejhlubší touhy. Pokud je vaším záměrem potlačit vlastní pocity, zatáhněte břicho a držte je stažené. Ale pak se budete muset smířit s tím, že nebudete žít plně. Jestliže si stěžujete na pocit vnitřní prázdnoty, měli byste si uvědomit, že sami sobě bráníte v plnosti života.

Slzy jsou jako déšť z nebe a vydatný pláč jako bouřka, která čistí vzduch. Pláč je základní způsob uvolnění napětí, jak můžeme např. vidět u dítěte, které propuklo v pláč, když jeho frustrace dosáhla nesnesitelného napětí. Pláč má léčebné účinky. Pokud může depresivní člověk plakat, okamžitě se mu uleví.

Volné dýchání má v bioenergetice pomoci k tomu, abyste se stali vitálnějšími a byli si více vědomi sebe samých a svého okolí. Soustředíme se proto na přirozené dýchání, které je snadné, hluboké a uvolněné. Nejde o to, abyste se o dýchání snažili, ale abyste nechali vaše tělo dýchat. Každé narušení přirozeného dechu se děje z důvodu udržování nevědomých vzorců nebo svalového napětí. Možná že nedýcháte plně ze strachu, že začnete křičet. Jestliže tomu tak je, najděte si důvěrně známé místo a nechte to ze sebe vyjít. Když jedete autem po dálnici, je to skvělá příležitost, abyste si zakřičeli, nikdo vás nemůže slyšet. Zakřičet si je starodávná uvolňovací metoda, kterou velmi dobře znaly i viktoriánské dámy. Ještě dnes dělá zázraky.

 

Zdroje informací:

Boadella D. a kol. – Biosyntéza (Zdroje a energie v terapii)

Hoffmann R., Gudat U. - Bioenergetická cvičení

Lowen A. a L. - Cesta k vibrujícímu zdraví (Manuál bioenergetických cvičení)

Lowen A. – Jazyk těla (Tělesná dynamika charakterových struktur)

Schwarz A.A., Schweppe R.P. - Bioenergetika