Jdi na obsah Jdi na menu

Dýchání jako pulzace organismu

3. 12. 2020

 

Náš samostatný život začíná prvním nádechem a končí posledním výdechem. Dýchat znamená vlastně oživit, vdechnout život. Dýchání je pozorovatelná zkušenost nepřetržité aktivity, kterou vykonáváme, abychom zůstali spojeni s touto planetou.

bandoneon.jpgDýchání je speciální forma pulzace. Plynulý tok směrem dovnitř a ven vytváří rytmus dýchání. Když pracujeme usilovněji, když jsme rozzuřeni nebo prcháme, náš dech se prohlubuje. Když bdíme a stojíme, dýcháme více hrudníkem. Dýchání a bdělost spolu souvisejí. Ve spánku dýcháme pomaleji. Průběh nádechu a výdechu se podobá vlně. Jsme-li vzrušení, dechová vlna je strmější. Ve stavu uvolnění dýcháme hluboce do břicha. Vyžadují-li to okolnosti, dýcháme energicky, dechový prostor se rozšiřuje zapojením oblastí břicha, šíje a hlavy.

Dýchání pulzuje v různých rytmech: rychle, pomalu, prohloubeně, povrchně.

Dýchání je především základním pulzačním pohybem, který poukazuje na somatickou a emoční aktivitu. Dýchání je pumpou, při které dochází k expanzi a kontrakci celého organismu.

Omezené dýchání vede k pocitům nedostatku dechu, skleslosti, bezmocnosti a strachu. Protože činnost srdce a dýchání jsou vzájemně propojeny, ovlivňují se také navzájem. Když srdce selhává z nedostatku energetických zásob, musí se dýchání prohloubit, aby byl nedostatek vyrovnán. Oslabené dýchání nutí srdce pracovat usilovněji.

Je-li flexibilita dýchání nedostatečná a vnitřní motilita omezená, jsou i naše možnosti jednání a vnímání užší. Ztrácí se bohatost našeho myšlení a naší představivosti. Jsou-li naše svaly nedostatečně zásobeny krví a kyslíkem, nemůžeme reagovat a jednat. Nedostatečné zásobení mozku kyslíkem vede ke sklíčenosti, těžkopádnosti a nepozornosti.

Dýchací trubice, které jsou oslabeny nejsou schopny odolávat tlaku, kolabují a navozují pocity strachu a selhávání. Rigidní – ztuhlé cévy se nemohou rozšiřovat a mají tendenci „vybuchnout“.

Schopnost kontrakce, která je jednou ze základních vlastností tkání, umožňuje dýchání. Pohyb bránice podporuje pulzování peristaltiky.tango-2.jpg

Kontrola jednání je podmíněna ovládnutím dýchání a také činností bránice. Abychom mohli zůstat klidní, musí vnější kosterní svaly omezit jak dýchání, tak i pulzaci. Napětí v trubicích a rytmus dýchání jsou kontrolovány centrálním i autonomním nervstvem.

Mnoho meditačních technik ovlivňuje volní kontrolu procesu dýchání, který je pouze částečně pod vlivem naší kontroly. Za účelem změny vědomí ovlivňují tyto techniky dýchání buď snížením, nebo zvýšením koncentrace oxidu uhličitého. V prvním případě vede zvýšená koncentrace kyslíku způsobená hyperventilací se svalovými křečemi a zvýšení citlivosti, která ovlivňuje centra pozornosti. Ve druhém případě se zvyšuje koncentrace oxidu uhličitého omezením dýchání, která vede ke snížení koncentrace kyslíku. Dochází k celkovému zklidnění, ke snížení psychomotorického aktivity, jež může záhy přejít do stavu transu. Tyto stavy aktivují nebo tlumí činnost srdce a vnitřních orgánů. Při zvýšené koncentraci kyslíku je tělo zaplavováno pocity; při zvýšení koncentrace oxidu uhličitého se tlumí vnímání. Základní peristaltická vlna je tlumena nebo se nadměrně aktivuje, pulzace v mozku se snižuje nebo zvyšuje a podobně reaguje i dýchání. Tak se ukazuje, že meditativní nebo dechové techniky spojují volní a autonomní kontrolu dechu.

Za účelem kontroly vzlykotu nebo potlačení křiku může být svalstvo hrudníku a úst zklidněno pokynem z kůry mozkové. Hrudník a bránice jsou staženy – strach je potlačen, emoce se navenek neprojeví.

Abychom se mohli kontrolovat, musíme kontrolovat svoje dýchání. Všechna tři mozková centra: mozková kůra (vůle), mezimozek (emoce) a mozkový kmen s mozečkem společně regulují dýchání.

Fyzická námaha, běhání a cvičení jsou užitečné, pokud zvyšují obecnou schopnost reagovat a vedou nás k dalším životním aktivitám. Ovšem tyto aktivity nás nemusí nezbytně vést k humánnějšímu nebo vztahově bohatšímu životu. Plné dýchání je spojeno s kontaktem s druhými lidmi, stejně jako se vztahem k sobě samému.

To jak se cítíme nebo chceme cítit, můžeme snadno ovlivnit svým dechem. Můžeme začít od něho, uvědomovat si ho, prodýchat se, vydýchat ze sebe napětí a stres a spokojeně vydechnout.

 

Zdroje informací:

Keleman S. – Anatomie emocí (Emoce a jejich vliv na lidské tělo)