Dalším charakterovým typem je psychopatický typ. Trauma, které stojí na počátku tohoto vývoje, je pocit přemožení, zahlcení, pocit, že jsem malý a slabý. V dětství bylo ohroženo přání být svobodný, takže ústředním tématem je MOC. Po dítěti bylo požadováno, aby ovládlo své pocity, a zabránilo tak svému podrobení. Následkem je, že člověk s psychopatickou strukturou osobnosti má potřebu ovládat a řídit. Pocity (vlastní i druhých) jsou popírány.

Matka dítě skrytě sváděla, aby je k sobě připoutala. Tento člověk se tak naučil, že sexualita je oblastí soutěžení a mocenských her, tudíž má sklon k sadismu a používá sex k vyjádření moci. V určitém smyslu je psychopatická struktura vágním typem, který obsahuje některé prvky orálního a masochistického (vývojově následujícího typu). Tito lidé očekávají, že se je ostatní budou snažit ovládnout a nebudou je respektovat. Takže popírají své pocity a jsou klidní. Člověk s psychopatickou strukturou se zřídka rozčílí.

Ve skutečnosti existují dva typy psychopatického charakteru:

• „tyran“, který se snaží druhé přemoci, ignoruje jejich pocity a je oportunistický,
• „svůdce“, který je jemný, velmi zdvořilý a lstivý – opravdu okouzlující člověk, který ovládá druhé tím, že je ničí.

Tito lidé vytváří aktivní opozici vůči růstu druhých s cílem udržet kontrolu. Soucítění s druhými, zájem na jejich růstu či prospěchu je podřízen potřebě je ovládat. Z toho vyplývá bezcitné, nelaskavé, neloajální usilování o převahu nad druhými.

Lidé, pro které je tento postoj charakteristický, vedou svým způsobem dvojí život. Navenek jim záleží na tom, aby měli převahu. Pokoušejí se oslnit určitými vlastnostmi a schopnostmi a druhé lákají svým kouzlem. Uvnitř se však cítí přesto prázdně, zklamaně – doslova bezútěšně.

Tito lidé se zabývají především svojí image. Velmi investují do image síly a nezranitelnosti. Tento zájem je odvádí od pocitu jejich vnitřní prázdnoty a zranitelnosti. Jsou jako bezmocné děti, které příliš brzo vyrostly a nyní se zoufale pokoušejí udržet a uchovat tento dojem.

Jejich silnou stránkou je jejich schopnost výjimečného výkonu a schopnost nadchnout a povzbudit druhé. V mezilidských vztazích jsou spíše egoističtí a bezcitní, protože mají sklon používat druhé jen jako publikum. Jakmile je nepotřebují, opouštějí je.

Poznávacím znamením psychopatického postoje je popírání citů. Popírá pocity a zároveň popírá své životní zážitky. Tento postoj je v protikladu ke schizoidnímu charakteru, který se od pocitů odděluje. V psychopatické osobnosti se obrací já anebo duše proti tělu a jeho pocitům, zvláště proti sexuálnímu citu. Dalším aspektem této osobnosti je touha po moci a potřeb jiné lidi řídit, ba dokonce ovládat.

Psychopatická osobnost potřebuje někoho, koho může řídit, současně je ale na dotyčném závislá. Lidé s psychopatickým typem jsou do určité míry také orální osobnosti.

Člověk tohoto typu popírá svoji potřebu druhých lidí. Chce ostatní dovést k tomu, aby ho potřebovali, a on tak nemusel vyjádřit svoji touhu po nich.

Potřeba řídit někoho úzce souvisí se strachem být řízen. Být řízen znamená být využíván. Tito lidé jako děti bojovali se svými rodiči o moc a vedení.

Dotyčný dělá všechno pro to, aby zamezil neúspěchu. Porážka by z něho udělala oběť. Z toho důvodu musí zůstat v každé situaci vítězem.

Z hlediska tělesné stavby má „tyran“ často pronikavé, zvláštně bdělé, nedůvěřivé oči. Nemá v nich ani záblesk oboustranné vzájemnosti. Před určitými věcmi nebo názory zavírá oči. Napětí je v okolí lebeční báze. Tělo tyranizujícího typu je v horní polovině nepoměrně silně vyvinuté. Vypadá nafouknutě, což odpovídá nafouklé představě dotyčného o sobě. Ve stavbě těla je zvýrazněna hlava. Kromě toho je tělo tuhé. Spodní polovina je hubenější a vykazuje v mnoha případech typickou slabost orální charakterové struktury.

„Svůdce“ má hyperflexibilní záda a velmi nabitou, avšak oddělenou pánev. A oči jsou samozřejmě měkké a svůdné, stejně jako hlas.

U obou typů vede stažení nebo křeč bránice k redukci prožívání pocitů. Tělesné pocity u těchto lidí bývají málo vyvinuty; obecně však disponují určitou energií a jejich tělo působí vzpřímeně, horní polovina těla přitom dominuje. Mimořádně hodně energie proudí k hlavě, čímž je spodní část nedostatečně nabita. Obě půlky těla jsou vůči sobě viditelně v nepoměru.

Křečovitá ztuhlost v oblasti bránice blokuje tok energie a citů směrem dolů. U těchto lidí bývá blokován kontakt se zemí; dolní končetiny a nohy bývají často napjaté, pánev úzká a „stažená“, dolní část páteře ztuhlá a ramena vytažená vzhůru.

Hlava je energeticky tak nabitá, že to vede k nadměrné psychické vzrušivosti. Dotyčný neustále přemýšlí, jak by mohl dostat situaci pod kontrolu a ovládnout ji.

Požadavek moci a kontroly je také zaměřen na ně samé. Hlava je držena velmi zpříma a tělo mají „pevně v rukou“.

Tento typ člověka přehlíží vlastní tělesné signály značící potřebu nebo nebezpečí, aby si udržel věci pod kontrolou a aby si zachoval „pohodový“ image.

V obou případech je proudění mezi oběma polovinami těla narušeno. U prvního typu je pánev nedostatečně nabitá a zaujímá ztuhlou pozici. U druhého je příliš nabitá, ale není spojena s jádrem.

Cesta ven

Jestliže se v tomto popisu poznáváte, platí pro vás podobná doporučení ke cvičení jako u schizoidního typu. Je třeba získat kontakt se sebou samým, se svým vnitřním prožíváním, se svými tělesnými pocity – postavit se tedy znovu na zem. Cvičte klidně a vnímavě, učte se poznávat svoje smutné a něžné stránky, hledejte kontakt s vaším zraněným vnitřním dítětem. Cvičte převážně vleže a dbejte při tom na kontakt se zemí.

Zdroje informací:

Hoffmann R., Gudat U. - Bioenergetická cvičení

Lowen A. – Bioenergetika (Terapie duše pomocí práce s tělem)

Smith E. W. L. - Tělo v psychoterapii