Jdi na obsah Jdi na menu

Naladěný - vyladěný – rozladěný II.

29. 3. 2020

 

V předchozím článku jsem se věnovala funkci sympatiku a parasympatiku. Na tomto místě budu věnovat pozornost stresu, co to vlastně je, jak probíhá stresová reakce a jak na něj tělo reaguje. A samozřejmě vám prozradím, čím je stres škodlivý.

 

„Být někdy nemocen je zdravé.“ (H.D. Thoreau)

 

Jako první zavedl tento termín Hans Selye v rámci koncepce adaptačního syndromu.

Stresu se nevyhneme. Je součástí našeho každodenního života. Všeobecně se považuje za reakci na negativní zážitek, ale může být způsobený i pozitivními událostmi: svatbou, změnou zaměstnání, stěhováním, sexem.

wolf-1836875_640.jpgStres představuje stereotypní, nespecifickou reakci organismu. Je odpovědí na zátěžové vlivy – stresory.

Stres zahrnuje reakci tělesnou, emoční a sociální. K emočním reakcím patří zejména úzkost, strach a agrese. Sociální reakce se různí. Ve stresu se někteří lidé spíše vyhýbají druhým. Jiní naopak společnost vyhledávají. Dlouhodobý stres má negativní vliv na učení a paměť.

Tělesná stresová reakce slouží k zajištění a udržení stálosti vnitřního prostředí organismu za mimořádných podmínek a směřuje k přežití organismu. Jinými slovy je stres nezbytný pro život. Mimořádným tělesným stavem může být např. poranění, operace, krvácení, těžký fyzický výkon, ...

Můžeme tedy sledovat stresovou hypertenzi, která zvyšuje fyzickou výkonnost – ale pozor, aby se nestala trvalou. Stresová hyperfagie je fenomén zvýšeného příjmu potravin zajišťující dostatek živit – ale stane-li se zvykem, může vést k obezitě. Stresová imunosuprese způsobí snížení imunitní obrany působením hormonu kortizolu, ale dlouhodobě může vést k poruchám imunity. Stresová analgezie vede ke snížení vnímání bolesti uvolněním endogenních opiátů. Ty navozují kromě analgezie také euforii.

Z předchozího článku již víme, že u zdravého jedince se rytmicky přepínají oba systémy autonomního nervového systému. Z něho vycházejí impulzy do všech orgánů a svalů těla. Tyto impulzy regulují energetický metabolismus těla a kontrolují základní funkce, jakými jsou např. krevní oběh, srdeční pulz, procesy trávení, dýchání, sexualita a orgasmus.

Ve zdravé a vyspělé podobě všechny tyto procesy probíhají rytmicky. Lidé, kteří dokážou emoce vyjadřovat verbálně, popisují prožitky těchto rytmických procesů ve svých tělech jako něco příjemného. U všech neuróz a psychóz dochází k významnému narušení takových volně plynoucích rytmických procesů.wolf-1350243_640.jpg

Cítí-li se zvíře nějakou událostí nebo nějakým předmětem ze svého okolí ohroženo, objeví se napětí. Jde o reakci na nebezpečí jako na akutní stav ohrožení. Je-li tělo díky svému nervovému systému uvedeno do takovéto pohotovosti, má obvykle k dispozici dvě možné reakce. Ty můžeme souhrnně označit jako “boj” (útok), nebo “útěk”. Jestliže se podaří zvířeti osvobodit se od hrozby buď útokem, či útěkem, pak je možno říci, že se s ohrožením úspěšně vyrovnalo a může se opět vrátit ke svému normálnímu rytmickému fungování. Rušivý podnět byl akutní a dočasné povahy. Jinak je tomu u některých domácích a pokusných zvířat. Ta jsou vystavena lidskému (možná bychom měli spíše říci nelidskému) zacházení a některá jsou trvale držena v podmínkách, ve kterých nemohou ani zaútočit, ani z nich nemohou utéct. Takováto zvířata se stanou neurotickými a vykazují psychosomatické symptomy, jako například opice, u nichž se objevují žaludeční vředy, jsou-li opakovaně vystavovány stresovým situacím, kterým se nemohou vyhnout.

Podíváme-li se na lidskou existenci, můžeme si všimnout, že každý špatně adaptovaný člověk žije jakoby ve stavu neustálé pohotovosti. Stavy napětí a nadměrná aktivita sympatického nervového systému, který tyto stavy udržuje, se v takovém případě stávají chronickými. Zjišťujeme, že v této fázi normální autoregulační procesy těla nefungují a že je zde zapotřebí pomoci nebo zásahu z vnějšku. Jedině tím, že odstraníme bloky, které brání volnému toku, můžeme obnovit schopnost organismu reagovat na své okolí rozumně a zdravě.

wolf-383928_640.jpgTo, co tito lidé potřebují více než cokoliv jiného, je schopnost uvolnit se. Ale právě toto se jim často vůbec nedaří. Pokud chceme po lidech, kteří po léta potlačovali různé pocity (třeba vztek), aby se uvolnili, nebudou toho schopni. Musí napnout všechny své síly, aby udrželi svoji zlost. Když dítě nemůže uvolnit své napětí z nevyhnutelného stresu pláčem, zůstává dál v napětí, jako by stav ohrožení stále trval. Může-li se rozplakat, stane se stres snesitelnějším.

Stresová reakce probíhá v typických fázích: poplachové, adaptační a fáze vyčerpání.

Poplachová fáze, popsaná výše na příkladu zvířete v ohrožení, nabuzuje a aktivizuje tělesné a psychické funkce – připravuje organismus k „boji“ nebo „útěku“. Dochází k aktivaci sympatoadrenálního systému – např. zrychlí se srdeční a dechová frekvence, krev se přesouvá do srdce a kosterních svalů, utlumuje se činnost trávícího traktu, narůstá produkce kortizolu.

Adaptační fáze je charakterizována maximální odolností organismu zvládat zátěž.

Fáze vyčerpání nastává, je-li stres příliš silný a nebo dlouhý. Organismus selhává. V krajním případě může dojít ke smrti.

Nejextrémnější formou negativního stresu je traumatický stres. Je to psychobiologická reakce na traumatickou událost jako je válka, nemoc, dopravní nehoda, znásilnění, napadení, mučení, operace, sexuální obtěžování, ztráta blízkého člověka. Traumatický stres nastává při ohrožení života a nebo osobní integrity, způsobuje nadměrné dráždění autonomní nervové soustavy a vyvolává reakce umožňující přežití jako je boj, útěk nebo zamrznutí. Je nevyhnutelný pro přežití.

Posttraumatický stres je traumatický stres, který přetrvává po traumatické události a nebyl uvolněný úspěšným bojem nebo útěkem nebo jinými přirozenými nebo terapeutickými prostředky. Je pro něj charakteristické nadměrné podráždění autonomního nervového systému a narušuje celkové fungování. Pokud přetrvává déle než 6 měsíců, nazýváme tento stav posttraumatickou stresovou poruchou.

Shrnutíwolf-725388_640.jpg

Dlouhodobá mírná zátěž je stejně škodlivá jako traumatická událost. Pokud organismus nemá prostor a čas regenerovat a relaxovat, dochází k narušení fungování parasympatického nervového systému. A právě toto je hlavním problémem současného způsobu života. Dochází totiž postupně k vyšší stimulaci sympatického režimu jako reakce organismu na odklon od rovnováhy.

Aniž si to uvědomujeme, vznikají blokády životní energie, a v dlouhodobém horizontu už je jen malý krůček k možným onemocněním. Právě odtud může pramenit spousta civilizačních chorob, různé potravinové intolerance a skutečně závažná např. onkologická onemocnění.

Stres vráží klín mezi tělo a duši a způsobuje určitý stupeň oddělenosti od těla a depersonalizaci.

Nikdy však není pozdě s tím něco dělat. Jakým způsobem zpracovávat a odreagovávat stres, na to se podíváme v následujícím článku.

 

Zdroje:

D. Boadella - Źivotní proudy

M. Orel, V. Facová – Základy stavby a funkce nervového systému

A. Merkunová, M. Orel – Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory

http://www.cnsonline.cz/

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed?linkname=pubmed_pubmed_reviews&from_uid=22080859

http://www.priznaky-projevy.cz/neurologie-neurochirugie/aktivace-sympatiku-priznaky-projevy-symptomy

https://www.efia.cz/2018/08/17/parasympaticky-a-sympaticky-nervovy-system-jak-tyto-systemy-ovlivnuji-pochody-v-nasem-tele/

https://www.green-market.cz/blog/parasympaticky-a-sympaticky-nervovy-system/